Blog o cestování - Zážitky a zkušenosti

Děkuji za zajištění cesty na DAKAR 2026

• Bylo to super - celoživotní zážitek. S pozdravem Jaromír Minařík Moc děkuji za Tvoji zprávu. Jsem ráda, že sis výlet užil! Líbilo se Ti víc v Tunisku nebo na Dakaru?
  Každý výlet měl do sebe něco jiného, jsem rád, že jsem absolvoval oba dva.

V Tunisku se dostaneš víc do kontaktu s týmem a je tam více času na dotazy atd. Na čtyřkolkách z Jirkou zjistíš jak funguje jízda v písku, Martin tě sveze a vyzkoušíš si na vlastní kůži jízdu v kamionu, David ti řekne o tech. věcech kamionu co tě jenom napadne atd. V Tunisku nezažiješ tu závodní atmosféru.

Dakar je taková třešnička na dortu, atmosféra závodu.
Tým na tebe nemá tolik času se ti věnovat, každý má svou práci. ( I když kluci byli velmi ochotní, ale přece jenom mají svoji práci). Protože, už jsem byl v Tunisku, tak jsem spoustu věcí věděl a dokázal jsem si více představit co zažívají závodníci i mechanici. Jak funguje jízda v poušti atd. Na druhou stranu atmosféra samotného závodu a jeho zakončení je úžasné, je třeba prožít. Setkáš se osobně z ostatními týmy a jezdci. I cesta zpět ve speciálu je příjemná, můžeš se všemi probrat zážitky atd. Jirka s Honzou jsou zkušení velice ochotní cestovatelé, příjemným zpestřením bylo i to, že v mé skupině byl p. Prokop ( otec Martina Prokopa), který věděl spoustu věcí ze zákulisí závodu a uvedl nás do jeho týmu. Dle mého je dobré absolvovat oba výlety a myslím, že i pořadí je lepší první Tunisko. (aspoň pro mě). Pokud někdo pouze fandí a moc se nezajímá o techniku, tak mu asi stačí zažít neskutečnou atmosféru Dakaru, ale i tak na druhou stranu jako fanoušek se v Tunisku zase dostaneš blíže k týmu. Mluvil sem s Jirkou, vedl skupinu Posedlí Dakarem, noc spali ve stanu v poušti a noc v bivaku, taky to má svoje kouzlo (zažít zimu ve stanu) a Jirka je ještě trochu protáhl pískem pouště, aby měli více zážitků, taky to asi mělo svoje kouzlo. Ale já už ve stanu spát nemusím a radši budu spát pohodlně na posteli. Pro mě osobně délka 4 noci stačila, zažili jsme dva dny dlouhé etapy a poslední den se závěrečným cílem. 7 dní by se dalo taky přežít (14dní je moc), ale v podstatě by to bylo jen o další dny někde v poušti na etapě.

Oba výlety byly super, i když pro můj rodinný rozpočet to byla trochu zátěž, ale nelituji toho, je to životní zážitek a stálo to za to.
Snad se ještě někdy odhodlám k takovým výletům a setkáme se.
(Já zatím razím heslo, že na světě je spousta krásných věcí, život je krátký a je škoda být na jednom místě dvakrát, ale nikdy neříkej nikdy)